Není vízum jako vízum

Miluji země, kde Češi nepotřebují víza. Ne ani tak kvůli těm penězům, co to stojí, ale kvůli tomu neskutečnému opruzu, který se pojí s vyřizováním víza. A tentokráte to byl opravdu mega opruz, stejně tak jako byla mega akce na letenky.

Moje první chyba bylo to, že jsem to dost dlouho odkládal. Měl jsem proto různé osobní důvody, částečně spojené s vztahem. Čína má několik různých víz, které se liší zaměřením. Pokud máte možnost získat od někoho zvací dopis, udělejte to. Vše bude jednodušší.
Já si bohužel vybral vízum turistické, ke kterému se musí doložit cestovní pojištění, potvrzení z banky o dostatečných finančních rezervách na cestu (100 dolarů/den pobytu), potvrzení o zaměstnání, potvrzení o čerpání dovolené, 4 stánkový formulář, fotku, pas, letenku, kopii pasu, potvrzení o ubytování a pár dalších prkotin.
Ambasáda má navíc otevřeno jenom tři dny v týdnu a jenom dopoledne na dvě hodiny.
Jediná dobrá věc na vízech do Číny je to, že to mne za vás podat kdokoliv. Tak mne napadlo, že nebudu plýtvat volnem a obrátím se na jednu spolehlivou kamarádku v Praze, aby to podala za mne. Problém ovšem byl, že jsem si vybral zrovna období jarních prázdnin, takže si Dominika nemohla přehodit služby a navíc ambasáda byla zavřená kvůli čínskému novému roku. To se psala středa, kdy jsem už myslel, že pas bude dávno na ambasádě.
Nevědíce toto, jsem pas poslal Dominice do Prahy, mezitím jsem v podstatě od neznámého kluka z hospodského kvízu (Honza) dostal kontakt na jeho sestru v Praze, který jsem byl nucen využít. Pak nastalo zařizování předání dokumentů v Praze [koordinace dvou zaměstnaných osob 😦 ], které se potom povedlo. Další pokus – pátek, byl připraven.
Bohužel sestra měla čas jenom hodinu a jelikož bylo potom novém roce, byla na ambasádě fronta a tak to musela vzdát.
Celý víkend jsem hledal někoho dalšího. Chvíli byl ve hře můj kamarád Tomáš, který jel v neděli do Prahy, ale v pondělí ráno se zase musel vrátit do školy, protože ho nedávno přijali na plný úvazek. Nabídl mi svého bratra, který má školu kousek od ambasády na Malé straně. Bratr však neměl potřebné dokumenty, které si sestra Honzy odvezla s sebou do Nového Jičína a přijede až v neděli večer, kdy Tomáš s bráchou budou na okraji Prahy. Navíc bratr Tomáše měl nějakou prezentaci, takže se to moc nehodilo. Bratr mi nabídl svého kamaráda Kubu, který by tam mohl zajít, ale ten zase odjížděl na víkend z Prahy, nemohl tedy vyzvednout dokumenty, ale nabídl mi možnost, že když přesvědčím jeho kamaráda Honzu, co je na víkend v Praze, aby vyzvedl dokumenty od sestry a donesl je v pondělí na Malou stranu do školy, tak tam zajde.
Jestli se vám to zdá být složíté, tak mně také. Vykašlal jsem se na to, v práci si vybral náhradní volno a zašel si tam sám. V neděli večer jsem vyzvedl dokumenty od sestry a šel přespat k Dominice. 😀 Ještě předtím jsem se na chvíli zastavil za Markétou, která mi řekla, že by tam klidně zašla. V tu chvíli jsem málem proskončil stropem.
Ráno byla už dvě hodiny před otvírací dobou na ambasádě fronta. 😦 Naštěstí odbavení probíhá docela rychle a dostal jsem se s přehledem na řadu. V podstatě jsem tam zbytečně 2 hodiny čekal.
Vyzvednutí víza o týden později, probíhalo velice obdobně, ale zahrnovalo asi 3 dny vyjednávání a 6 různých osob, ale na detaily už nemám sílu.
Hold není vízum jako vízum. 😀